Nic na tomto svÄ›tÄ› netrvá vÄ›ÄnÄ›. To platà i o hvÄ›zdách, byÅ¥ by se zdálo, že tyto nikdy nezmizÃ. Opak je vÅ¡ak pravdou. I ony majà to, co se mnohdy nazývá životnà cyklus. Ten samozÅ™ejmÄ› neznamená, že je hvÄ›zda naživu tak, jak život chápeme. Znamená to pouze, že procházà urÄitým procesem – stejnÄ› se napÅ™Ãklad hovořà o životnosti výrobku.
Â
Prvnà fázà je samotné jejà vytvářenÃ, kdy se v mlhovinách zaÄnou shlukovat atomy vodÃku. Když jich je dostateÄné množstvà (a to je vÄ›tÅ¡Ã, než bychom si mohli pÅ™edstavit), zaÄnou spolu reagovat a vznikne jaderná reakce, kdy se zaÄnou pÅ™eměňovat na atomy hélia.
Â
Â
Tato fáze trvá nejdéle a právÄ› zde hovoÅ™Ãme o hvÄ›zdÄ›. PrávÄ› probÃhajÃcà jaderná reakce způsobuje ono teplo a svÄ›tlo, pro které jsou známé. To ostatnÄ› platà i o naÅ¡em Slunci. Ani ono nenà ve skuteÄnosti niÄÃm jiným, než obrovským jaderným reaktorem. To je také důvod, proÄ je pro vznik života nutná atmosféra, zejména pak ozón, který valnou Äást onoho radioaktivnÃho zářenà pohltÃ.
Â
OvÅ¡em zásoba atomů vodÃku nenà nekoneÄná. A právÄ› ve chvÃli, kdy se veÅ¡kerý vodÃk pÅ™emÄ›nà na hélium, hovoÅ™Ãme o konci hvÄ›zdy. Ten vÅ¡ak může probÃhat různými způsoby, podle toho, o jak velkou hvÄ›zdu se jednalo.
Â
Â
V naprosté vÄ›tÅ¡inÄ› pÅ™Ãpadů dojde nejprve k dramatickému rozpÃnánÃ, fázà známé jako Äervený Äi rudý obr. To Äeká i naÅ¡e Slunce, které se zvÄ›tÅ¡Ã tak, že pohltà i naÅ¡i planetu. NáslednÄ› vÅ¡ak zapůsobà gravitaÄnà sÃly a nastane smrÅ¡tÄ›nÃ.
Â
PrávÄ› v této chvÃli můžeme vidÄ›t mezi hvÄ›zdami rozdÃly. U tÄ›ch, které mÄ›ly stÅ™ednà Äi menÅ¡Ã hmotnost, podobnÄ› jako ta naÅ¡e, dojde ke shluknutà do malého, chladného, zářivého bodu, známého jako bÃlý trpaslÃk.
Â
Pokud vÅ¡ak byla hvÄ›zda skuteÄnÄ› velká, zhroutà se sama do sebe. Dojde v podstatÄ› k explozi, jejÃmž výsledkem bude Äerná dÃra. To je ostatnÄ› také způsob, jakým tyto vznikajÃ. Pamatujme tak, že každá z nich znamená zemÅ™elou hvÄ›zdu.